Aktuálně
Žiju :D

Obsahy rubrik
vanatrúúvod, co si pod pojmem vanatrú představuji, zařazení
trothvíra a její prvky, etika, rituály (blóty, sumbely), pojmy
vanirbohyně a bohové, domnělí Vanové, elfové, bytosti
seidmagie, šamanismus, čarování, duchové zvířat
wyrdruny (výroba, uchovávání, použití, léčení, talismany)
země, byliny, kameny, stromy, aromaterapie, afrodiziaka
ženská mystéria, Velká Matka, plodnost
laguzápisky z mé plavby životem
ceúvod, zdroje, organizační záležitosti

troth

Náboženské obřady

21. října 2011 v 11:32 | ce
Místa uctívání:
Germáni ctili své bohy nejčastěji v přírodě, ač existují zmínky i o zvláštních umělých svatyních. Přírodní obětiště se nacházela nejčastěji v blízkosti bažin, rašelinišť, jezer a mořských břehů, ale i v hájích, lesích, u posvátných dubů, na vyvýšených místech, křižovatkách, u studní, řek, potoků a pramenů. Součástí přírodních svatyní mohly být kultovní šachty a posvátné okrsky.

Oběti:
Obětovali se lidé i zvířata. Ze ztvířat většinou koně, kanci, skot, kozy a psi. Psi byli používáni jako základová obět při stavbě domů v Čechách, na Moravě a v Německu. Oběti byly prováděny nejen hromadně, ale i individuálně, krev při nich prolitá se nazývala "hlaut".

Atributy kultu:
Atributy jsou velmi vzácné, ale objevují se dřevěné řezby a dřevěné sloupové idoly např. bohyně Nerthus, bronzové figurky Odina, Thora a Freye, obrazové kameny - rytiny a reliéfy na kamenných nebo kovových artefaktech, zlaté destičky a umělecky ražené brakteáty, železné hroty kopí tauzované stříbrem a zdobené runami. Dále také zoomorfní plastiky, nádobky a šperky.

Kněží:
Kněží měli v různých obdobích a oblastech různé vymezení. Někdy moc světská splývala s kněžskou funkcí, jindy byly striktně odděleny, u mnohých kmenů dlouho nebyla vrstva kněží vyhraněna, a např. Vikingové k ní nedospěli vůbec. Tacitus nazýval kněží "sacerdotes civitatis", nejvzdělanější z nich uměli runy a zaznamenávali kromě magických nápisů i právní úkony, pamětní a praktické údaje. Později runy ryli i na zbraně a spony. Kněží často nosili při obřadech ženské šaty, jelikož kult byl již od neolitu ženskou záležitostí.
Kněžky se oblékaly do bílého roucha s bronzovými opasky a obětovaly válečné zajatce tak, že jim nad mísou prořízly hrdlo nebo břicho.
Kněží měli na starost mj. kalendář, který byl založený na lunárním nebo lunisolárním cyklu, dále tradovali a rozvíjeli poznatky kmene, zabývali se léčitelstvím, a při obřadech předváděli své slovesné a pohybové dovednosti.

Obřady:
Náboženské obřady se v mnohém prolínají s keltskými rituály, a stejně tak obě etnika používaly obdobné atributy. Důvodem je jejich společný indoevropský původ a zeměpisný kontakt.
Hromadné obřady se odehrávaly před bojem, při pohřbech a v průběhu roku, kdy se roční období (v té době pouze 3) a jejich proměny znázorňovaly skrze drama roku. Drama roku sestávalo ze tří hlavních svátků, které jsou dodnes slaveny tradicemi asatru a vanatru. Šlo o svátek Vetmaettr při prvním úplňku po podzimní rovnodennosti, který probíhal po tři dny a představoval smrt podzimu. Dalším svátkem byl Midsvetrarblot, který už názvem naznačuje, že šlo o svátek konaný uprostřed zimy, jenž představoval spánek zimy, spánek přírody. Třetím velkým rituálem byl Sumarblot, který byl letním obětováním, ale také procitnutím jara, jelikož se konal první letní den, a to krátce po polovině dubna.
Průběh obřadů nám není známý, ale je patrné, že při nich bylo konzumováno víno a medovina, zpívalo se při nich a veštilo. Věštění bylo vyvrcholením celého obřadu a nejčastěji se provádělo za pomoci věštebných hůlek nebo posvátných koní. Dalšími technikami bylo věštění z letu ptáků, vírů v řece, bublání potoka, hvězd, fáze Luny, z krve válečných zajatců, výsledků zápasu mezi zajatcem a domácím bojovníkem nebo zvuku zpěvu do štítů. (Podborský, Vlasáč)

Kregi

10. října 2011 v 16:30 | ce
Kregi nebo také Domarringar, Tingstäde či Steinkreise jsou kamenné kruhy používané lidmi jako posvátná místa již od neolitu. Jsou jedním z nejrozšířenějších druhů přírodních svatyní Indoevropanů a objevují se nejčastěji na severu Evropy, severním Německu, severozápadním Polsku, ale i na dánských ostrovech, v jižní Skandinávii a v severním Rusku. Ačkoli je jejich výskyt nejčastější na pohřebištích, nejde o funerální památky, a existují i kruhy v terénu mimo pohřebiště. Uvnitř kruhů bývá kamenný blok, na kterém se prováděly obětiny. Kruhy nebyly ohrazovány jen kameny, ale i příkopy a dřevěnými kůly.

Kamenné věnce kolem kruhů lze rozdělit do dvou skupin:
1. "obruby složené z většího počtu různě strukturovaných kamenů větších i menších rozměrů"
2. "obruby vymezené menším počtem jednotlivých kamenných bloků nebo menších skupinek kamenů"

Význam rozmístění kamenů po obvodu kruhů mohl souviset s kalendářem, ale tato myšlenka je pouze hypotetická. Kregi patrně měly sakrální význam, v některých se objevují stopy po rituální orbě, zbytky obětin nebo i kosterní pozůstatky. Staroislandská Sága o lidech z Eyru mluví o kruzích soudu, v jejichž středu se nacházel Tórův kámen. KOnaly se zde sněmy, tzv. thingy. V kruzích se tedy zřejmě rozhodovalo o závažných věcech, soudilo, obětovalo, rituálně popravovalo. To vše pod ochranou mrtvých předků. (Podborský)

Rituály

25. září 2011 v 12:54 | ce
Rituál Vanatrú:
1. posvěcení rituálního prostoru
2. potvrzení zapůjčení prostoru žádáním přírodních duchů
3. vyvolání božstev
4. děkování a žehnání božstvům
5. obětiny, obdarování země např. nápojem
6. uzavírání, ukončení, děkování, odevzdání rituálního prostoru zpět přírodě (Svartesol)

Blót:
- účel oslavný, stmelující, zasvěcovací, uctívající (Paxson)
1. příprava - prostor, pomůcky (nezapomenout na sirky a vývrtku), vlastní očista
2. soustředění - ukotvení v prostoru, nasdílení energie s účastníky, úvědomnění si účelu blótu
3. vzývání - volání božstev, sil a bytostí, mohou být zařazeny krátké příběhy a modlitby
4. obětování - děkování bohům, úlitba zemi, případná přání
5. požehnání - je možné zařadit sumbel
6. sdílení - uvolnění, uklidnění, vyprávění
7. dokončení - rozloučení, děkování, uzemnění

Sumbel:
- většinou probíhá v uzavřené místnosti
- 3 kola s nápojem
1. modlitby, přísahy, chvála směřovaná k božstvům
2. vzpomínání na hrdiny a zesnulé, přednes básní o nich
3. připití žijícím (i sobě), přísahy, vyprávění o činech
může pokračovat dalšími koly

Schéma modlitby:
"Buď pozdraven/a (nejznámější jméno božstva a výstižný přídomek),
dítě (rodiče, jsou-li známí),
milenče/milenko (partner/ka, je-li známá),
jenž/jež sídlíš v (sídlo),
jenž/jež jsi (skutky),
pomocí (atribut).
Přijď a stůj při nás/ Přijdi mi rychle na pomoc
při (situace či problém)." (Paxson)

Smrt

24. září 2011 v 19:55 | ce
Smrt je součástí životní plavby a v prvních stoletích našeho letopočtu byla rozhodně méně tabuizovaným tématem. Brala si lidská těla v dřívějším věku než dnes a byla součástí každodenního života, obzvlášť v obdobích zimy nebo válečné expanze. Severské národy v průběhu své existence pohřbívali několika způsoby. Nejdříve šlo o žárový pohřební ritus nad vzácnými dřevy společně se zbraněmi, osobními předměty a potřebami pro spirituální posmrtný život. Tento typ pohřbu přetrval až do 8. století AD, i když jen místně. Hojně se pohřbívalo též do bažin, některá těla jsou probodána dubovými nebo březovými kůly nebo spoutána háky, což naznačuje obavu z upírů. Již v 2. století AD se začaly, zřejmě pod vlivem Římanů používat kostrové hroby a vznikla víra v podsvětní řeku s úplatným převozníkem. Používala se také mohylová pohřebiště, nad nimiž byly kregy, tj. kamenné posvátné kruhy. Od poloviny 5. století AD vznikala řadová pohřebiště. Muži byli pohřbíváni se zbraněmi, ženy se šperky a ozdobami, velmoži se svými koni, psy nebo ptáky. Některé hroby se sypaly peřím, vykládaly vejci nebo skořápkami. Někteří Vikingové spalovali těla svých mrtvých na honosných válečných veslicích společně s manželkou, dvořany a majetkem významné osobnosti. Vznikaly také hrobky v podobě lodí. Množství germánských pohřebišť nalezneme mj. i v Čechách a na Moravě. (Podborský)

Z pátého až desátého století se dochovala norská pohřební modlitba, která vešla v laickou známost především díky filmu The 13th Warrior (Vikingové). Tato modlitba skvěle ukazuje odkaz k předkům a počátku lidstva a chápání posmrtného života. Uvádí Valhallu jako místo konečného odpočinku pro ty, kteří zemřeli v boji. Někdy si polovinu mrtvých válečníků odváděla Freya do své síně Fólkvang. Utopenci odchází do Aegiho podmořské říše a ostatní mrtví do Helheimu.

Lo there do I see my father
Lo there do I see my mother
and my sister and my brothers
Lo there do I see the line of my people
back to the beginning
Lo they do call to me
they bid me to take my place among them
in the hallowed halls of Valhalla
where the brave shall live forever!

Ctnosti

22. září 2011 v 13:24 | ce
Nejlepším dostupným vzorcem pro chování je dle mého názoru Edda, konkrétně Výroky Vysokého, které ač jsou výroky Odina, tedy zástupce Ásů, nesou v sobě velkou moudrost. Mám ráda např. tyto dva:

3. Oheň potřebuje, kdo z venku přišel, koho kolena studí.
Jídla a pláště je potřebí tomu, kdo v chladu hor chodil.
4. Vodu potřebuje, kdo k večeři přišel, utěrky a uvítání,
vlídného slova, na vhodném místě odpovědi a odmlčení.

Vikingové tedy kladou velký důraz na pohostinnost vůči hostům. Na druhou stranu jim nepřijde nijak proti mysli loupit za hranicemi svého území za účelem procvičování mladších bojovníků v boji nebo provádět kruté lidské oběti bohům. Kněží byli v tomto ohledu popisováni až jako nesmlouvaví a krvežízniví.
Nejpodstatnějšími vlastnostmi na žebříčku morálních hodnot jsou statečnost, hrdinství v boji a čest. Vzhledem k drsnému životnímu prostředí, ve kterém žili a byli neustále konfrontováni s ponurou přírodou a vodním živlem, uznávali jako podstatné sílu, odolnost, boj a hrdinnou smrt. Naopak pohrdali pohodlím, změkčilostí, stářím a zbabělostí. (Podborský)

Současné zdroje uvádějí většinou 9 až 12 ctností, jsou mezi nimi:
odvaha a smělost, pravda, čest, loajalita a důvěra, sebedisciplína, pohostinnost, píle, nezávislost, vytrvalost (Paxson, asatru);
nebo síla, odvaha, radost, čest, svoboda, přátelství, realismus, prudkost, víra v předky (net, asatru)
Avšak pěti nejdůležitějšími mají být:
péče o přírodu, divokost, víra v bohy a jejich vedení nás, krása (abstraktně) a radost ze života;
tyto jsou doplněny ještě:
odvaha, vášeň, harmonie, klid, otevřenost, láska, mír, dobrá vůle, ochrana tohoto světa, štědrost, pohostinnost, nevinnost, spojení s přírodou a se vším na Zemi (Svartesol, vanatru).
 
 

Reklama