Aktuálně
Žiju :D

Obsahy rubrik
vanatrúúvod, co si pod pojmem vanatrú představuji, zařazení
trothvíra a její prvky, etika, rituály (blóty, sumbely), pojmy
vanirbohyně a bohové, domnělí Vanové, elfové, bytosti
seidmagie, šamanismus, čarování, duchové zvířat
wyrdruny (výroba, uchovávání, použití, léčení, talismany)
země, byliny, kameny, stromy, aromaterapie, afrodiziaka
ženská mystéria, Velká Matka, plodnost
laguzápisky z mé plavby životem
ceúvod, zdroje, organizační záležitosti

Vetmaettr

13. října 2011 v 12:08 | ce |  lagu
Sněžný úplněk je tady, oslavy probíhají po 3 dny. První noci jsem se vydala na oblíbené místo k jedné bříze, kde jsem byla rozhodnuta uctít Odina-Njörda-Freyra trochou krve. Šla jsem jinudy než obvykle, bylo mi nezvykle horko a cosi mne nutilo spěchat. Obloha byla po desáté hodině večerní zvláštně zažloutlá. Nepřeběhla jsem louku jak to mám ve zvyku, ale vzala to opatrně krajem, proběhla mezi stromy a dostala se konečně na místo, kde jsem cítila více klidu. Více, ale ne o mnoho. Okolo se nic ani nešustlo, přesto jsem vnímala napětí i po spojení se stromem. Nakrojila jsem malíček levé ruky a obtiskla ránu na kůru. "Thor" proběhlo mi hlavou. A už bylo jasno, něco je jinak, když se o mé podvědomí hlásí patron mého narození, silný bůh, který mi léta poskytuje ochranu i přes to, že jsem si nezvolila cestu ásatrú. Nevnímala jsem, že by na mne směřovalo jakékoliv nebezpečí, spíš kolo roku jakoby se chtělo urvat a ukázat světu svoji významnou roli. Zlomové období k tomu přímo nabádá, bude myslím dlouhá ledová zima. Uctila jsem původně plánované bohy a vydala se zpět. U jednoho blízkého zkřívaného stromu na zemi byl kruh vysypaný hlínou. Na něm dva klacíky tvořící anglosaskou variantu runy kenaz.

Druhou noc, úplňkovou, jsem se vydala na stejné místo. Po cestě se do mě opíral silný vítr, ale došla jsem až na okraj velkého parku, pozdravila oba psy lehkým pokloněním a zmizela mezi stromy. Trávou podél cesty jsem se dostala přes první louku. Zaslechla jsem hlasy lidí a byla si jistá, že mne pod zažloutlým nebem museli vidět. Zastavila jsem se u jednoho stromu a na chvíli zmizela, než jsem se vydala dál. Vyhnula jsem se velké cestě a odbočila vlevo kolem keřů. Podeběhla jsem několik jehličnanů a pak jsem pocítila další poryv větru. Vnímala jsem jeho neskutečnou sílu a nechala se jí prostoupit. Známou louku jsem přešla bez obtíží a zamířila místo k původně plánovanému dubu zpět k břízce, u které se cítím bezpečně. K dubu by mě nedostali ani párem volů, rozhodla jsem se tedy zmizet mezi náhodně shluknutými stromy a uctít Skadi pod velkou rozvětvenou borovicí. Ten strom je starý, moudrý a prostě takový borovicový, abych to tak řekla. Vzpomněla jsem si krátce, že v aromaterapii jsem borovici nemívala ráda, ale dnes mi voněla a její kůra byla příjemná na dotek. Navíc jako očistná a ozdravná esence byla vhodná pro můj rituálek. Sestavila jsem otář a rozhlédla se kolem sebe. Napravo ode mne na okraji louky stála bílá ženská postava. Neviděla jsem jí do obličeje. Požádala jsem Skadi o klidné prožití zimy a o zdraví pro mne a mé blízké, jako obětinu jsem odlila trochu medového bylinného likéru Mág. Chtěla jsem zapálit svíce, ač s ohněm nepracuji, včerejší kenaz mne trochu nakoplo. Ale vítr mi nedovolil ani plamínek. Mnohem častěji než obvykle jsem se otáčela kolem sebe a šponovala uši jestli neuslyším přicházející lidi. Cítila jsem nebezpečí, bojím se jich víc než bohů a duchů, řekla jsem si. A přepadl mě strach. Nechtěla jsem absolvovat cestu zpět, nechtěla jsem narazit ve tmě na další lidi. Postava na okraji louky ustoupila mezi stromy, a za ní se objevil velký černý muž. Připomínal mi Cernunna z Tarotu Magie Druidů. Ani to mne neuchlácholilo, uchýlila jsem se tedy k použití techniky a poslala si smsku o vyzvednutí. Pak jsem splynula s borovicí a dobrých 30 minut zůstala schovaná mezi jejími větvemi, které se i přes svojí mohutnost ve větru kymácely. Bylo to skvělé, budu to dělat častěji. Přemýšlela jsem o postavách na okraji louky, nejdříve jsem si myslela, že sněhobílá barva určitě ukazuje na mojí podvědomou představu Skadi, ale pak mi došlo, že rouška, pod kterou není vidět do tváře, patří přece Nerthus. Boha jsem nebyla schopná zařadit, byl to asi spíš archetyp čehosi v pozadí.

Den poté jsem vyrazila na odbornou konzultaci k Iris. U krbu jsme si vyprávěly zážitky a pocity z minulé noci, koho jsme uctily, jak a oč jsme žádaly. Shodly jsme se, že noc nebyla klidná, a že příroda nám lidem stále více manifestuje svojí sílu. Udělaly jsme pár vztahových výkladů a výpočtů a povídaly si o Coelhově literatuře. Celý den hojně pršelo, takže jsme místo procházce daly přednost hořícím polínkům a posezení nad šálkem černého čaje, k němuž jsme upily i trochu medoviny na počest bohů.
 


Komentáře

1 Miky Miky | E-mail | Web | 13. října 2011 v 16:42 | Reagovat

Zajímavé zážitky. Zrovna o vidění bytostí filosofuju u sebe na blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.